Vlk, já a Přízrak II.

14. března 2010 v 14:29 | Eliška Radová ( Fjord[ííík]* )
Jak chutná krev

,,Zase jsi byl na lovu?"
,,To víš…" odpověděl Simon a olízl si zbytky jednorožčí krve ze rtů.
,,Koukám že sis pochutnal bratříčku!" usmál se starší z upírů. ,,Příště jdu s tebou."
,,Je to nádhera když to škaredé zvíře pomalu slábne a život z něho uniká."
,,Já ten pocit znám, bratříčku."
,,V poslední době mám štěstí. Jednorožce najdu snadno."
,,Pak to máš skutečně štěstí bratříčku. Dnes v noci se vydáme na lov spolu."

,,Tesáku vstávej!"
,,Děje se něco?"
,,Upíři zabíjí jednorožce!"
,,Spi dál, asi se ti něco zdálo."
,,Ano zdálo Tesáku. Měla jsem vidění!"
,,Proč to neřekneš hned, drahá přítelkyně?! Tak na co čekáme, jdeme!" zavelel vlk a už se oba prodírali černočernou tmou.

,,Támhle jsou! To jsem si mohla myslet, že je za tím opět náš starý známí. Toho vyřídím lehce!"
,,Zadrž An! Není sám!"
,,Máš pravdu příteli.. Raději zaútočím odsud. Jen namířím šíp." a jak řekla tak učinila. Ostrá čepel šípu zasáhla mladšího z upírů. Starší se odtrhl od bílého těla jednorožce. Jeho krev mu stékala po tváři. Jen se podíval k místu, kde se dívka s vlkem ukrývali a byl ty tam.
,,Je pozdě An, ztratil moc krve."
,,Máš pravdu. Jak kruté. Vezmu alespoň trochu krve a prach z rohu, pomůže nám to k záchraně těch ostatních."
Když tu se něco pohnulo v křoví. Za jejich zády stál uhlově černý hřebec.
,,Kde ses tu vzal chlapče? Najednou ses objevil jako…jako přízrak." promluvil vlk.
,,Půjdeš s námi příteli?" zeptala se dívka hřebce a otočila se směrem k domovu po boku vlka. Hřebec je následoval. A tak se k nim Přízrak přidal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama