,,Miluju vraha svých rodičů. Trápí mě to? Ne!"

25. července 2010 v 16:58 | Eliška Radová ( Fjord[ííík]* )
Vždy jsem byla vzorná dívka, pilně jsem se učila, později si našla slušnou práci a jak jsem doufala, tak i slušného manžela. Rodiče na mě byli právem pyšní. Dokud mohly.

Bylo mi 15 let když jsem začala svůj první vztah. Patrik byl o dva roky starší než já. Neustále se držel své party přátel a mě si všímal v okamžiku kdy ,,dostal chuť". Já byla mladá a blbá, nechala jsem se. Ošahával mě před svými přáteli, chodili jsme kam chtěl on, dělali jsme co chtěl on. Na mě nebral ohled. Když jsme bli sami, skoro si mě nevšímal, pokud jsem tedy u něj netrávila noc. To bral ale opět ohledy je sám na sebe.


Po pár měsících jsem ho přestala bavit. Jako druhý přišel Honza. Ten byl ke mě naprosto ohleduplný. To bylo pořád ,,Anetko nechceš...? Anetko nepotřebuješ...?"ale kupodivu mi toto jednání vadilo víc než Patrikovo. Honza se mi vyloženě vtíral, nustále mi nosil nějaké dárky ale neuměl přijít a říct ,,Mám tě rád", neuměl mě chytnout zaruku nebo mě obejmout. Všechno tohle mu bylo naprosto cizí. Mezi mnou a honzou k ničemu víc nedošlo, když jsem jednou navrhla, že by u mě strávil noc, usnul v polovině filmu. Když jsem se ho snažila jemně vzbudit a pokusit se o něco víc, odbyl mě že ráno vstává do práce.

A takových bylo spousty. Ale žádný ten pravý, žádný, dokud nepřišel on. Jeho oči mě svým způsobem děsili ale táhli mě k němu jako magnet. Jeho rty byli od pohledu krvelačné ale cosi mě nutilo ty rty políbit. Potkali jsme se jednoho zamračeného deštivého dne v metru. Neustále se na mě díval, nespouštěl ze mě oči. Šel z něj strach, ale já se ho přesto nedokázala bát. Oslovil mě, nevzpomínám si přesně co mi říkal, ale tuším že se ptal na cestu. Ano, ptal se na cestu, nevěděl totiž, jak trefit k sobě domů, nějak zabloudil. Požádal mě abych jela s ním. Jeho dům, rsp. vila byla na kraji města, dál od civilizace uprostřed lesa.

,,Víš proč sem tě sem zavez?!" ,,Neznal jste cestu." ,,Nebuď hloupá, taková sladká dívka jako ty." ,,Co chcete dělat?" odpověděla jsem klidným a naprosto vyrovnaným hlasem. Nebála jsem se, byla jsem tak uchvácená, že bych se jím nechala i zabít a byla bych vděčná že mohu umírat u něj.

,,Vila v temném lese, nepřipomíná ti to-"
,,Stmívání." zasmála jsem se ,,Ale upíři přeci neexistují."
,,A co když ano, co když jsem upír." usmál se.
,,Nevadí mi to"
,,Hraješ si na Bellu, malou hrdinku která zjistí, že její milovaný přeci zabíjí jen zvířátka."
,,Nehraju, jen z Vás prostě nemám strach."
,,To bys ale měla mít. Protože ty filmy jsou jen pohádky pro malé děti. Realita je jiná."
,,Pak ji chci poznat."
,,Jsi si tím jistá?!"
,,Naprosto. Chci to prožít."
,,Co máš na mysli."
,,Až ze mě vysajete krev."
,,Nebuď hloupá, nejdřív si tě užiju. Víš, dlouho jsem s žádnou ženou nestrávil noc."
,,Tak dobrá"
,,Tobě to vážně nevadí?!"
,,Ne."

...

,,A jak se vlastně jmenuješ krásko" řekl mi když jsme leželi v posteli.
,,Aneta Britová"
,,Aha...hm, zvláštní...nejmenovali se tvý rodiče Anna a Jan?!"
,,Ano ale-"
,,Na tech jsem si smlsl před tebou. Byli sladcí!"
,,Je to divné, ale miluju tě."
,,Holka ty ses naprosto zbláznila, zabil jsem ti rodiče a dost možná zabiju i tebe!"
,,Dost možná?!"
,,Copak bych tě dokázal zabít?"
,,Co jsi to za upíra?!"
,,Co jsi to za člověka?!"
,,Miluju tě!"
,,I já tebe."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maťa Maťa | Web | 25. července 2010 v 21:35 | Reagovat

tvoja tvorba? suprové O_O  :-D

2 Šemík Šemík | Web | 27. července 2010 v 13:24 | Reagovat

[1]: Jj, děkuju :-D

3 Riccia Riccia | Web | 1. srpna 2010 v 7:47 | Reagovat

ouuu, týýjo :D nádhera

4 ERna ERna | Web | 3. srpna 2010 v 23:14 | Reagovat

[3]: Děkuju

5 Veverka Veverka | Web | 20. srpna 2010 v 10:12 | Reagovat

To je úžasný....nevím co více k tomu dodat...

6 Rozárka Rozárka | 21. prosince 2010 v 18:47 | Reagovat

hezky se to čte:)

7 Ch.Fiddi.D. Ch.Fiddi.D. | E-mail | 11. března 2011 v 1:26 | Reagovat

Pěkné, ty poslední čtyři věty nejlepší :D, jinak chválím :-)  :-)

8 ERna ERna | 13. března 2011 v 10:14 | Reagovat

[7]:Děkuji, i mě se na tom nejvíce líbí ty poslední čtyři věty.

[6]:Děkuji. Myslím, že mnoho lidí je lýných číst dláhodáhlé romány na pokračování, takže je zbytečné se s nimi namáhat.

[5]:Já jen dodám - DĚKUJI!

Opravdu všem, jsem ráda že se to líbí, a nebojte se kritizovat, ať mám co zlepšovat :-D

9 Danča Danča | 18. března 2011 v 15:04 | Reagovat

Béééééééééééssssssttttt Elíííí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama