,,Mám ráda lidi. Mají sladkou krev."

3. srpna 2010 v 23:13 | Eliška Radová ( Fjord[ííík]* )
Šla jsem po ulici. Měla jsem se sejít se svou nejlepší kamarádkou. Ten den byl přímo nádherný. Byli jsme spolu na nákupech, táta nám dal svojí kreditku ať si děláme co chceme. Ten den jsme si parádně užili. Byla jsem ráda že ji mám, tahle holka je mi vším.
Poprvé jsem ochutnala krev před pár měsíci. Byla to vlastně náhoda. Byla jsem s jedním kamarádem v lese. On si vzal krátké kalhoty a sandáli, takže nebylo divu, že ho kousla zmije. Utrhla jsem pruh trika, obvázala jsem mu rychle ránu a přemejšlela jak dál. ,,Musíš mi vysát jed" řekl mi, a já to po chvilce váhání udělala. Vysála jsem krev s jedem a vyplivla ji. Jenže najednou, jakoby se něco změnilo. Chytla mě tak strašná chuť, nedokázala jsem přestat. Byl to můj přítel, ale ta krev, jakoby mě přitahovala, jakoby ze mě dělala zrůdu. Hladově jsem vyvalila oči a přisála se mu opět k noze. Neovládala jsem se, bylo to jako droga, která vás pohltí a nepustí. Stále jsem sála krev a hladově ji pila jako nějaké nenasytné zvíře. Kamarád to nepřežil.


Byla jsem viděšená, když mi došlo co se stalo. Zabila jsem svého kamaráda, kluka co už mi několikrát zachránil krk. Nedokázala jsem s tím žít, až jsem to řekla mému strýčkovi, který byl psycholog. Když jsem mu to řekla, kupodivu nebyl překvapený. Řekl mi, že se u mě projevilo něco jako upíří syndrom, jsou to v poctatě lidi závislí na krvi. Řekl, že mě sice neumí viléčit, ale ukáže mi, jak s tim neškodně žít.

Nějaký čas jsem přežívala na krvi zvířat. Dost dlouho jsem s tím byla spokojená a vrátila se zase do normálního života. Jenže po čase vás přejde chuť, a lidské krvi se prostě nic nevyrovná. Je to jako když jíte sojové maso. A tak se stalo, co se muselo.

Kráčela jsem dál ulicí, v ruce nůž, směřující k poslednímu setkání se svou nejlepší kamarádkou. Byla pro mě vším, a nyní mi prokáže tu nejlepší službu. Kdysi mi řekla, že by pro mě i zemřela a bylo by jí ctí, dnes jí to potěšení dopřeju.

...

Ležela jsem vedle ní. Nebyla mrtvá, jen jsem ji uspala. Krev je lepší, když je tělo ještě naživu. Řízla jsem těsně za zápěstím a pomalu se blížila rty k její ruce. Tohle mi chybělo, nepřestávala jsem, nemohla jsem se té krve nasytit. Teď už sjistotou mohu říct, že nejsladčí krev byla mé kamarádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 3. srpna 2010 v 23:22 | Reagovat

...

2 Vivi Vivi | Web | 4. srpna 2010 v 11:58 | Reagovat

Tý vado...To je zajímavý :-)

3 Kill.i Kill.i | 4. srpna 2010 v 21:59 | Reagovat

Naprosto dokonalý, sjem úplně unešenej, fakt dokonalá povídka, jen tak dál, pokračuj! :-)

4 Anne Anne | Web | 6. září 2010 v 16:27 | Reagovat

Krásně propracovaný design.

Povídka je dobrá ;)

5 ERna ERna | 2. října 2010 v 20:18 | Reagovat

[4]: Design bohužel není mou tvorbou, za povídku děkuji.

6 Blair Blair | 1. listopadu 2010 v 20:41 | Reagovat

supr čupr elí =* pozdravujn juráška 8-)  :-x

7 vrania vrania | Web | 26. listopadu 2010 v 20:37 | Reagovat

wow O_O

8 Týna Týna | Web | 23. ledna 2011 v 9:43 | Reagovat

Ahoj, je tu 1. kolo soutěže Kůň roku 2011! Sháněj si hlasy!

9 Danča Danča | 18. března 2011 v 14:58 | Reagovat

úžasnýýýýýýýýýýýýý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama