Křik v plamenech hranice

1. května 2011 v 22:30 | Eliška Radová
Jako hadr ji předhodili před tribunál. Šaty měla roztrhané, vlasy zacuchané a obličej plný špíny a jizev. Stejně špinavé a zjizvené bylo ovšem celé tělo ukryté pod šaty. Kůže sotva visela na kostech, jak hladověla ve vězení inkvizice. Chtěla se postavit, ale ruce se jí rozklepaly a vypověděli jí službu. Stále však měla tolik hrdosti a opovržení oproti mužům sedícím za stolem, že pozvedla hlavu a věnovala jim pohrdavý pohled plný hrdosti a posměchu.


"Takže," promluvil prostřední ze soudců, "vy tedy tvrdíte, že jste nevinná."
"Ano," odpověděla tiše. Hlas měla však naprosto klidný. Soudce sedící nalevo, mladý muž s tmavými vlasy a velice tvrdými rysy v obličeji, vstal a šel k ní. Sklonil se k ní a šeptal tak, aby jej nikdo neslyšel: "Tak co, rozmyslela sis to?" Pouze zakývala hlavou.
"Takže ty mi nebudeš po vůli?" Pozvedla hlavu, jemně se usmála a plivla mu do obličeje. Ten jí vlepil facku, až jí na zem spadla i hlava.
"Děvko!" a s tímto výkřikem si šel sednout zpět na své místo.
"Vše v pořádku?" zeptal se prostřední soudce kolegy.
"Naprosto" usmál se a díval se přitom na ten špinavý uzlíček na zemi, který kdysi býval krásnou dívkou.
"Chceš ještě něco říci na svou obhajobu?" zeptal se prostřední, a zároveň nejstarší soudce dívky.
"Bůh nás všechny vidí a zná naše hříchy, jak vaše, tak mé. Ať on sám rozsoudí můj osud a vede spravedlivě vaši ruku, která rozsoudí, jak bude vykonáno."
"Neber slovo boží nadarmo, couro!" ozval se opět soudce zleva.
"No tak, myslím, že můžeme jednat slušně," napomenul prostřední soudce.
Soudce na pravé židli stále mlčel a jen přihlížel. I jemu se tato dívka líbila a znal velice dobře důvod, proč se zde ocitla. Heinrich byl velice krutý, když od dívky, navíc od tak krásné dívky nejen vnější, ale i vnitřní krásnou, jako byla Markétka, nedostal to, co chtěl. Chápal, že se mu dívka líbila, ale na rozdíl od něj by se k ní nikdy nezachoval tak ohavně. Bylo nutné, aby nyní zasáhnul.
"Myslím, že v tomto případě by se dalo věřit v nevinu."
"Chceš tedy říct, že jsi pro svobodu této dívku?" zeptal se prostřední soudce bez zaujetí.
"Ano. Je očividné, že by se nepropůjčila satanu. A to musíte vidět i vy, vážený kolego."
"Myslím, že by se zde skutečně dalo přemýšlet o nevinně," přikývl soudce.
"To je nepřípustné! To už vás ta poběhlice očarovala svými čáry? Žádám další proces, mám z osobních důvodů jistotu, že se ještě najdou svědci a důkazy o její vině!" zlobil se Heinrich.
"Další jednání se tedy odkládá na pozítří," rozhodl prostřední soudce a po těchto slovech povstal a odešel. Stráže se ujali nebohé Markétky a vlekli ji zpět do špinavé cely.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama